Celostátní porada vysokoškolských knihoven
Hradec Králové, 19. - 20. listopadu 2003

  Místo konání      Program     Prezentace     Usnesení     Galerie obrázků     Seznam účastníků     Sponzoři     Kontakt

  Nová stránka 1

Možnosti zpřístupňování vysokoškolských prací z hlediska autorského práva

Doc. JUDr. Martin Boháček, CSc., VŠE v Praze

 

 

0. Úvodem

Toto stanovisko bylo zpracováno pro potřebu účastníků Celostátní porady vysokoškolských knihoven (Hradec Králové, 19. - 20. listopadu 2003).

Při zpracování stanoviska jsem vycházel z konzultací s Knihovnou VŠE - CIKS, zejména s ředitelkou CIKS VŠE PhDr. Stanislavou Bícovou, CSc. a s PhDr. Vítem Richterem, předsedou Spolku knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) a náměstkem ředitele Národní knihovny ČR v Praze.

1. Pojem autorského díla podle autorského zákona ČR

Východiskem k posouzení je, zda jednotlivé práce - semestrální, diplomové, rigorózní, disertační, habilitační - mají povahu autorského díla (popř. nehmotného statku souvisejícího s autorským dílem nebo databáze), protože jen v tom případě mohou být předmětem ochrany autorským zákonem ČR, č. 121/2000 Sb., v platném znění. Autorské dílo je vymezeno v § 2 odst. 1 autorského zákona (dále jen AutZ) jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně jeho podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Za dílo se podle § 2 odst. 2 považuje i počítačový program, struktura databáze (ta jako dílo souborné) a fotografie, i když nejsou jedinečné (ale splňují výše uvedené ostatní znaky), pokud jsou původní v tom smyslu, že jsou autorovým původním duševním výtvorem, tedy že byly daným autorem vytvořeny (a ne převzaty odjinud).

2. Posuzované práce vytvořené na VŠ z hlediska naplnění pojmu autorského díla,

zvláštní režim některých děl a práva související s autorským právem

Všechny posuzované typy prací na VŠ budou mít obvykle povahu autorského díla, a to i když v nich budou prvky, které nebudou mít tvůrčí povahu (např. převzaté části, citace, obecné prvky, které jsou používány všemi, jako jsou oslovení, jména, řada větných obratů aj. - tzv. public domain). Postačí, že práce bude naplňovat alespoň minimální míru autorskoprávní jedinečnosti. Odborné hledisko (tj. zda splňuje či nesplňuje odborné požadavky na práci) nerozhoduje o přiznání autorskoprávní ochrany. Pro autorskoprávní ochranu není podstatné, jedná-li se o práci, která je podmínkou získání příslušné vysokoškolské kvalifikace (práce bakalářská, diplomová, rigorózní, disertační, habilitační) nebo jen dílčího úkolu během studia (semestrální, domácí aj.), anebo z jiných důvodů v rámci vztahů autora práce a VŠ (např. do odborné či umělecké studentské soutěže na škole, vědecké práce zaměstnanců či studentů VŠ aj.). Dílo je chráněno včetně jeho názvu, struktury aj. Z hlediska druhu díla (§ 2 odst. 1 věta druhá AutZ) se bude na VŠ jednat o dílo vědecké, resp. o dílo literární (počítačový program) a umělecké. Samostatnou ochranu požívá i dílo zařazené do práce, např. neoficiální překlad zahraničních právních předpisů nebo mezinárodních dokumentů zařazený do diplomové práce, různé dokumenty chráněné AutZ, které jsou shromážděné studentem z praxe aj. Zařazení jiných děl nebo jejich částí do práce jako citace podle § 31 AutZ, pokud se jedná o již zveřejněná díla a práce vždy řádně uvádí jméno autora, název díla a pramen (tj. nestačí jen přehled použité literatury v závěru práce), nebrání tvůrčí povaze práce, pokud práce s nimi tvůrčím způsobem pracuje - objasňuje, komentuje či kritizuje je aj., tedy obsahuje i vlastní část práce vytvořenou autorem práce (tedy pouhé uspořádání citací cizích děl nebo jejich částí a jejich vydání jako vlastní práce není v souladu s AutZ, i kdyby byly řádně ocitovány).

Zvláštní režim (s určitými malými odchylkami od obecného režimu autorských děl) mají počítačové programy (včetně přípravných podkladových materiálů - projektu aj. i počítačových her a animací, jsou-li programem řízeny, jsou-li částí programu), zaměstnanecká díla (vytvořená ke splnění povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu k VŠ), díla audiovizuální (filmy aj.), školní díla a souborná díla (struktura databáze). Režim podobný autorským dílům z hlediska užití pak mají výkony výkonných umělců (nejedná se o přednesenou přednášku, ale o přečtený text), zvukové záznamy (např. přednášek na CD, nahrávky sboru či orchestru), audiovizuální záznamy (např. záznam přednášek nebo výukových her na videokazety, obrazové záznamy na CD, DVD aj.) a rozhlasové nebo televizní vysílání (např. na kolejích VŠE) a obsah databáze.

3. Ochrana autorského díla obecně, autorská práva osobnostní a majetková, vztah

k cizincům na VŠ

Dílo pak je podle § 9 AutZ chráněno neformálně již od okamžiku jeho vytvoření v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Výlučná práva k němu má jeho autor (pouze fyzická osoba - student, učitel aj.), tedy fyzická osoba, která dílo skutečně vytvořila. Podle § 6 autorského zákona platí zákonná domněnka autorství, že autorem je fyzická osoba, jejíž jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle, není-li prokázán opak, což je u bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační i habilitační práce vždy nezbytná obsahová podmínka pro přijetí práce. Podle této domněnky se za autora považuje ten, kdo práci odevzdal a obhajuje (význam domněnky je pouze důkazní a nemá vliv na vznik autorskoprávní ochrany pro skutečného autora). V dalším rozboru vycházíme z předpokladu samostatného autorství.

Subjektivní autorská práva. Subjektivní výlučná autorská práva vznikají autorovi neformálně již v okamžiku vytvoření díla v objektivně vnímatelné podobě. Jsou dvojí: Jsou to především podle § 11 AutZ práva osobnostní (právo na autorství a uvádění jména autora při zveřejnění díla, právo na nedotknutelnost - integritu díla a právo rozhodnout o zveřejnění díla), která zanikají smrtí autora, ale po jeho smrti vznikají jiným osobám (osoby autorovi blízké, kolektivní správce nebo právnická osoba sdružující autory - autorské svazy) nebo časově neomezená práva chránit autorství a integritu díla. Podle § 12-28 AutZ jsou to dále práva majetková - ta trvají po dobu života autora a 70 let po jeho smrti. Mohou být omezena jen v případech stanovených v zákoně (tzv. volné užití a zákonné licence, např. pro školní dílo) nebo smluvně - licenční smlouvou. Autorská práva nelze převést, nelze se jich vzdát, nelze je postihnout výkonem rozhodnutí. Majetková autorská práva jsou předmětem dědictví a není-li dědic, připadají státu odúmrtí.

Má-li být oprávnění k výkonu majetkového autorského práva poskytnuto třetí osobě, může to být jen prostřednictvím licenční smlouvy, popř. jiné smlouvy s licenčním prvkem (např. smlouvy o dílo). Licenční smlouva je dvoustranný (popř. vícestranný) právní úkon, k její platnosti nestačí tedy pouhé jednostranné prohlášení autora - studenta či učitele o poskytnutí práv k výkonu autorských práv (pokud licence není poskytována výlučně jen danému nabyvateli, mohla by být taková tzv. licenční smlouva nevýhradní uzavřena i neformálně - konkludentním projevem vůle, takže by k její platnosti postačovalo např. písemné prohlášení autora, že poskytuje nevýhradní licenci k výkonu autorského práva dílo užít a na druhé straně pouhý neformální konkludentní projev vůle nabyvatele, že takovou licenci přijímá; později by z toho ovšem mohl vzniknout problém důkazní, pokud by autor tvrdil, že jeho návrh smlouvy - prohlášení o poskytnutí licence - druhá strana nepřijala, resp. nijak, a tedy ani konkludentně, na něj nereagovala). V žádném případě nelze podle současného AutZ uzavřít smlouvu o převedení autorských práv, tak formulovaná smlouva by byla neplatná. Licenční smlouva se tedy do určité míry blíží smlouvě nájemní nebo smlouvě o výpůjčce, nikoliv smlouvě kupní, protože jejich obsahem je obdobně poskytnutí práva na užívání předmětu smlouvy a nikoliv převod práva k němu. Pokud se má dílo na základě zadání (objednávky) teprve vytvořit, používá se smlouva o dílo s licenčními prvky. Je tedy nutno rozhodnout, zda bude VŠ uzavírat smlouvu s autorem (studentem, učitelem aj.) na samém počátku vypracování díla - pak by se mohlo jednat o smlouvu o dílo s licenčními prvky nebo až při odevzdání či obhajobě - pak se bude jednat o smlouvu licenční. Vzhledem k tomu, že si VŠ u studenta či učitele práci neobjednává, naopak v jeho zájmu je ji VŠ nabídnout (podle vypsaných či dohodnutých témat), nejedná se o smlouvu o dílo, a proto doporučuji uzavřít vždy smlouvu licenční, která je uzavírána někdy i před započetím díla, avšak jejím obsahem není vytvoření díla, ale řešení otázky, jaký bude mít právní osud dílo - poskytnutí licence - po jeho odevzdání na VŠ.

Práce budou mít stejný právní režim, i když budou vypracovány v cizím jazyce.

České právo se plně uplatní i ohledně prací cizinců na VŠ (zahraničních studentů, učitelů aj.), pokud byly na území ČR užity, tj. převzaty VŠ a použity ve výuce nebo zde zpřístupněny, popř. odtud předány do zahraničí (pokud zpřístupnění bylo z území ČR). Je pak třeba rozlišovat z hlediska dané VŠ mezi pracemi vlastními (tj. zahraničních studentů nebo učitelů dané české VŠ) a pracemi cizími (tj. jiných osob z jiných VŠ, např. diplomových prací studentů zpracovaných na jiných VŠ v ČR, popř. na zahraničních VŠ), kterými VŠ z různých důvodů disponuje.

4. Autor práce z hlediska zákona o VŠ (zda je či není student VŠ?)

4.1 Obecně pro jednotlivé typy posuzovaných prací na VŠ

Vztah autora práce k VŠ upravuje zákon o vysokých školách a statut dané VŠ, popř. jednotlivých fakult. Podle VŠ zákona:

v bakalářském studijním programu se studium řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla (a ne tedy vždy) obhajoba bakalářské práce (§ 45 odst. 3 VŠ zákona),

v magisterském studijním programu se studium řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce (§ 46 odst. 3 VŠ zákona),

absolventi magisterských studijních programů, kteří získali titul “magistr”, mohou vykonat v téže oblasti studia rigorózní zkoušku, jejíž součástí je rigorózní práce (§ 46 odst. 5 VŠ zákona) a mají přitom právo používat zařízení a informační technologie potřebné pro přípravu k rigorózní zkoušce (a tedy i k vypracování rigorózní práce, která je její součástí) v souladu s pravidly určenými danou VŠ,

v doktorandském studiu se studium řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění (§ 47 odst. 4 VŠ zákona),

v habilitačním řízení se ověřuje vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, a to zejména na základě habilitační práce a její obhajoby (§ 72 odst. 1 VŠ zákona)

VŠ zákon neupravuje povahu práce vypracovávané studentem během studia k plnění jeho studijních povinností podle zadání učitele, popř. přihlášené do odborných či uměleckých studentských soutěží, avšak nepochybné je, že je zadala VŠ a vypracoval student VŠ.

Pokud jde o konání státních rigorózních zkoušek pro absolventy magisterského studia, jejichž součástí je obhajoba rigorózní práce, jak ji upravuje § 46 odst. 5 VŠ zákona), nejedná se zřejmě o školní díla a VŠ je může použít mimo vlastní rigorózní řízení jen na základě licenční smlouvy s absolventem, tj. nemůže je použít ani pro vnitřní potřebu školy.

Z definice pojmů “student” a “studium” (§ 61 a násl. a § 48 a násl. VŠ zákona vyplývá, že studentem VŠ je účastník bakalářského i magisterského studijního programu VŠ a doktorského studijního programu VŠ, a tedy i autor semestrální, bakalářské, diplomové a disertační práce na VŠ.

Naopak habilitační práce jsou předmětem obhajoby v řízení ke jmenování akademických pracovníků či jiných uchazečů docentem, tedy z osob, které nestudují na dané vysoké škole (§ 70 a násl. VŠ zákona), a proto uchazeč o habilitaci na VŠ není studentem VŠ a habilitační práce není školním dílem ve smyslu § 60 a 35 odst. 3 AutZ.

4.2 Spoluautorství učitele či konzultanta?

Autorem díla je ten, kdo ho vlastní duševní tvůrčí činností vytvořil. Autorem práce tedy bude ten, kdo práci skutečně vytvořil (diplomant, student u semestrální i bakalářské práce, student doktorského studijního programu, uchazeč o habilitaci, absolvent magisterského studia u rigorózní práce). Požadavek samostatnosti při vytvoření práce vyplývá i z prohlášení, které u bakalářské i diplomové práce student povinně uvádí na jedné z prvních stran textu a měl by vyloučit autorskou účast jiné osoby, není-li to umožněno zadáním (např. u semestrální týmové práce) nebo předpisy (např. u habilitace). Účast učitele či jiné osoby při tvorbě bakalářské, diplomové, rigorózní, doktorské či semestrální práce lze spatřovat jen ve vysvětlení obecné metodiky tvorby práce, v odborných konzultacích a radách, v doporučení základní literatury, v poskytnutí informačních služeb, popř. u konkrétní práce jen v opravách odborných pochybení, nikoliv v zásahu do tvůrčí práce studenta, resp. zpracovatele prácea z toho vycházím i v dalším textu stanoviska a platí obecný závěr podle bodu 4.1.

4.3 Studenti jako spoluautoři práce na VŠ

Pokud by dílo bylo v souladu se zadáním vytvořeno kolektivem studentů (např. semestrální práce), jednalo by se o školní dílo několika spoluautorů - studentů. Opět platí stejný závěr, jako v bodu 4.1 a 4.2, ale s tím, že autorské právo patří všem spoluautorům a všichni rozhodují o jeho využití jednomyslně podle § 8 odst. 4 AutZ.

 

 

5. Školní dílo ve smyslu § 60 a 35 odst. 3 AutZ, popř. zákonná úřední licence

5.1 Obecné vymezení pojmu školní dílo a povaha posuzovaných prací

Diplomová i bakalářská práce patří mezi tzv. školní díla ve smyslu § 60 a § 35 odst. 3 AutZ. Podle § 35 odst. 3 AutZ se jedná o dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo ke školskému či vzdělávacímu zařízení (školské či vzdělávací zařízení v tomto smyslu by mohly být i instituty VŠ, pokud by jeho frekventanty bylo možno ve smyslu právních předpisů upravujících tuto činnost označit jako “studenty”). K takovéto práci má plné autorské právo její autor - student podle obecných ustanovení § 12 a násl. AutZ.

Stejný závěr je možno učinit o seminární či semestrální práci, o počítačovém programu nebo projektu, o překladech jako úkolech pro studenta, o jiných studenty vytvořených dokumentech, pokud mají tvůrčí povahu (např. “smlouvách”, “žalobách” či “rozsudcích” v rámci právních her), o studentských výtvarných či hudebních dílech, o studentských filmech či fotografiích aj. - vytvořených vždy studentem v rámci jeho studijních povinností.

Stejnou povahu má i disertační práce, s tou výhradou, že disertační práce nebude školním dílem, pokud byla vytvořena a příp. i zveřejněna nezávisle na plnění povinností z doktorského studia (§ 47 odst. 4 VŠ zákona).

Na práce vytvořené za účinnosti předchozího autorského zákona ke splnění studijních povinností vyplývajících z právního vztahu studenta ke škole je třeba aplikovat zvláštní úpravu užití školních děl dle současného autorského zákona, a to počínaje dnem nabytí účinnosti současného autorského zákona (§ 106 odst. 1 ve spojení s § 106 odst. 4 AutZ).

 

5.2 Zákonná licence školy či školského a vzdělávacího zařízení k užití školního díla jen

pro její vnitřní potřebu - u diplomových a disertačních prací

V § 35 odst 3 AutZ je škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení stanovena zákonná licence k užití školního díla “nevýdělečně ke své vnitřní potřebě”. Jedná se o výjimku z pravidla, které jinak výlučné právo na využití školního díla zákon přisuzuje autorovi, tj. škola nebo školské či vzdělávací zařízení může takto školní dílo (tj. diplomovou, disertační i semestrální práci) užít bez svolení autora - studenta i bez zaplacení zvláštní odměny za toto užití. Oprávnění školy zde vzniká již ze zákona, není k tomu třeba licenční či jiné smlouvy.

Nevýdělečně znamená, že užití daného díla školou nesmí být ziskové. V tomto případě se zřejmě nejedná o “půjčování” podle § 38 odst. 1 AutZ, protože to by předpokládalo zpřístupňování mimo vnitřní potřebu školy, a to povolené není. Je také otázka, zda je diplomová či disertační práce díky svému zveřejnění při obhajobě tím již “vydána”, a pokud ne, nebyly by ani splněny podmínky tohoto ustanovení. To však nic nemění na tom, že knihovna pohyb těchto prací bude označovat jako “půjčování”, musí pro to však vyhradit zvláštní režim, odlišný od skutečného půjčování ve smyslu § 38 odst. 1 AutZ.

Výkladová otázka je, co znamená “k vnitřní potřebě školy”, tedy jak široká je možnost VŠ využít této zákonné licence i smluvního svolení studenta. Škola je právnická osoba typu korporace a její osobní substrát tvoří nejen pracovníci školy, ale i její studenti. K úkolům školy nepatří jen vytvářet podmínky pro potřebnou výuku, tedy pro učitele, ale i pro potřebné studium, včetně otázek prostorových (dostatečně vybavené učebny a studovny), kvalifikačních (dostatečně kvalitní učitelé a administrativní personál) i informačních (informační a knihovnické služby, přístup k potřebným informacím). Je tedy “vnitřní potřeba” školy potřeba zajištění výuky i studia. Jiný výklad by vedl k popření složky studentů jako části školy, což by bylo v rozporu se zákonem o VŠ, s tím, že studenti se podílejí na samosprávě školy účastí v jejích orgánech (např. při volbě do akademického senátu veřejné VŠ podle § 7 odst. 1, 8 odst. 1 VŠ zákona) aj. Škola bez studentů nemá smysl. Proto se domnívám, že k vnitřní potřebě školy patří i informační potřeba studentů týkající se poznatků z oboru jejich studia, jimiž škola disponuje, což jim škola může zprostředkovat i informacemi obsaženými v bakalářských, diplomových a disertačních pracích. Jinak mi není jasné, k jaké jiné vnitřní potřebě by tyto práce mohly a měly sloužit. Závěr je tedy ten, že bakalářské, diplomové i disertační práce studentů VŠ mohou být zpřístupněny všem učitelům a jiným zaměstnancům VŠ (např. i výzkumným pracovníkům VŠ) i všem studentům VŠ všech stupňů (bakalářského, magisterského i doktorského) i typů studia (denního, distančního, kombinovaného, mimořádného aj.), hostujícím učitelům a studentům z jiných škol, kteří jsou dočasně i studenty dané školy přijímající (např. na základě mezinárodní studentské výměny aj.), a to i bez svolení autorů a bez povinnosti zaplatit odměnu. To se ovšem týká jen osob, které v daném okamžiku mají postavení pracovníka nebo studenta VŠE, ne těch, které pracovníky či studenty dané školy byly v minulosti, ale již nejsou. Je to i v souladu s běžnou politikou vysokých škol v ČR i ve vyspělých zemích, zejména v EU, kde v bakalářských, diplomových nebo disertačních pracích jsou řešeny i závažné otázky praktické nebo vědeckého výzkumu a zabránění jejich zpřístupnění alespoň v rámci dané školy by bylo závažným porušením informační politiky ve školství. Nesmí se však v žádném případě jednat o zveřejnění (mimo obhajobu), tj. zpřístupnění i studentům jiných škol či jiným osobám.

Učitelé i studenti VŠ, jimž je práce takto zpřístupněna, jsou povinni bakalářské, diplomové a disertační práce řádně citovat, jinak by porušili autorské právo, a i jinak řádně dbát o dodržování AutZ. Možnost citací plyne z § 31 písm. a) - b), popř. u c) AutZ, neboť diplomová a/nebo bakalářská či disertační práce byla při obhajobě zveřejněna.

 

5.3 Zpřístupnění diplomových a disertačních prací v rámci obhajoby a před ní

Zpřístupnění bakalářských, diplomových a disertačních prací při jejich obhajobě, a to způsobem, kterým se obhajoba běžně provádí (tedy nikoliv např. pořizováním kopií z práce během obhajoby osobami z veřejnosti, ale jen nahlédnutím do práce aj.), je možné již ze zákona, protože obhajoba je veřejná a práce je tak zpřístupněna oponentům (jimiž jsou ovšem často i osoby mimo danou VŠ) a komisi při obhajobě práce v rámci státní zkoušky (jejíž průběh i vyhlášení výsledků je ovšem podle § 53 odst. 1 VŠ zákona veřejná, aby bylo možno zajistit demokratickou kontrolu veřejností, takže nelze vyloučit účast kohokoliv), což v obou případech nepochybně přesahuje pouhou “vnitřní” potřebu školy.

Lze opět aplikovat zmíněné ustanovení o zákonné licenci pro školní dílo, je však otázka, zda se v daném případě nejedná o ustanovení zvláštního zákona - zákona o VŠ, lex specialis, a nikoliv o ustanovení o zákonné licenci z AutZ, neboť zvláštním zákonem přikázaný způsob užití přesahuje vnitřní potřebu školy, neboť oponenty jsou mnohdy osoby z veřejnosti a obhajoba a tedy seznámení se s prací během ní je veřejná. Ze zákonných licencí by proto blíže danému případu byla aplikace § 34 odst. 1 písm. a) AutZ o úřední licenci, protože státní zkoušky včetně obhajoby jsou zároveň i akt úřední, na jehož základě bude úspěšnému absolventovi udělen příslušný vysokoškolský titul, což svou závažností odůvodňuje i přítomnost veřejnosti.

To však neznamená, že tyto práce mohou být zveřejněny po či před obhajobou, ledaže u disertačních prací by bylo stanoveno, že se s nimi může veřejnost seznámit před obhajobou na určitém místě, kde jsou uloženy (např. v místnosti proděkana nebo referentky pro vědu na dané fakultě, popř. na katedře s tím, že bude identifikována osoba, která se s prací takto seznamuje). Škola může využít školní dílo jen způsobem, při němž k němu mají přístup její učitelé, ostatní zaměstnanci a studenti, nikoliv ale jiné osoby.

Tyto práce mohou obsahovat i skutečnosti utajované (např. studenti se v praxi při zpracování diplomové práce v podniku seznámí s jeho obchodním tajemstvím a použijí ho i ve své práci aj.), a pak nesmí být bez svolení daného nositele utajení být zpřístupněny ani ostatním učitelům a studentům VŠ (tj. jsou veřejně přístupné pouze v rámci obhajoby při státní zkoušce, a to běžným způsobem, jak bylo uvedeno, jinak je nelze ani interně půjčovat). O tom, zda v daném zdroji bylo rozhodnuto o utajování a po jako dobu, musí informovat vedoucí práce i student - autor a mělo by to být na jedné z prvních stran práce uvedeno.

 

5.4 Zákonná licence školy či školského a vzdělávacího zařízení k užití školního díla jen

pro její vnitřní potřebu - u semestrálních prací

Režim uvedený v bodu 5.2 plyne obdobně i pro semestrální práce studentů na VŠE, ale s tím rozdílem, že jejich zpřístupňování bude mnohem užší - vyplyne z jejich účelu a bude vedeno pokyny učitele během výuky (např. vzájemná kritika či hodnocení prací studentů stejného kursu či skupiny navzájem, využití v rámci her aj.). Tyto práce v převážné většině nebudou nosiči vědeckých či odborných informací nebo uměleckých děl a tedy běžně pro všechny studenty školy zpřístupňovány být nemohou, to by odporovalo vnitřní potřebě školy, protože slouží jen krátkodobé potřebě výuky. Nemohou být bez souhlasu autora i příslušného učitele půjčovány ani v oddělených částech knihovny, přístupných jen pro studenty VŠE.

Protože se nejedná o zveřejněná díla a protože nejsou určena k získání nových informací, nelze z takovýchto semestrálních prací pro jiné práce použít citace, bylo by to v rozporu s AutZ (z hlediska autora) i s pokyny učitele při výuce.

 

5.5 Režim habilitačních prací z hlediska školních děl či zákonné licence úřední

Habilitační práce nejsou školními díly a neplatí pro ně tedy možnost zákonné licence podle § 35 odst. 3 AutZ pro užití díla k vnitřní potřebě školy. Jejich zveřejnění v rámci habilitačního řízení vyplývá z předpisů zvláštních (zákon o VŠ), popř. je lze vyložit jako zákonná úřední licence podle § 34 odst. 1 písm. a) AutZ, protože zveřejnění je součástí úředního řízení, které vede k přiznání titulu Doc., popř. Prof. Jiné zveřejnění těchto prací je pak možné jen na základě smlouvy.

Stejný režim se však vztahuje i na bakalářské, diplomové a disertační práce, které byly vytvořeny na jiných školách a VŠ je má ve svých fondech k dispozici. Týká se to i jiných nevydaných děl (výzkumných zpráv aj.), pokud jejich režim není určen smlouvou mezi objednatelem (obvykle podnikatelem v praxi nebo ústředním orgánem) a VŠ. Ve všech těchto případech musí být i užití pro vnitřní potřebu VŠ opřeno o smlouvu VŠ s autorem.

 

5.6 Posouzení režimu školního díla u starších prací vytvořených do účinnosti nového AutZ

Diplomové, bakalářské, disertační, semestrální a habilitační práce vytvořené v době před nabytím účinnosti současného AutZ, tj. do 30. 11. 2000, bylo možno půjčovat na základě smlouvy o šíření díla (nebo na díla dříve odevzdaná mohla být po 1.12. 2000 uzavřena licenční smlouva). Smlouva o šíření díla vyžadovala ke své platnosti písemnou formu a autor měl ze zákona absolutní právo na odměnu za užití díla, které nebylo možno dohodou vyloučit (podle současného AutZ se jedná o majetkové právo, podléhající dispozici stran, což od 1.12.2000 umožňuje platné poskytnutí bezúplatné licence, ovšem na základě smlouvy). Bez uzavření úplatné písemné smlouvy o šíření díla nebylo možno práce půjčovat, ledaže by byly vydány.

Na vydané práce se vztahovala zákonná licence podle § 15 odst. 3 písm. a) předchozího autorského zákona, která umožňovala školám nevýdělečně půjčovat tiskové rozmnoženiny vydaných děl. Tato licence však platila až od 22. 4. 1996 od nabytí účinnosti novely zákonem č. 86/1996 Sb. Zavedením této licence k půjčování vydaných děl byla v podstatě legalizována dlouhodobě fungující praxe, která však do té doby neměla oporu v předchozím autorském zákonu.

Vzhledem k § 106 odst. 4 AutZ jsou podle nového zákona chráněna i díla, která nebyla podle dosavadních předpisů chráněna nebo jejichž obsah ochrany byl jiný než podle tohoto nového zákona. To se týká i školního díla, jehož režim ochrany je podle nového AutZ jiný. Lze tedy dovodit, že i na bakalářské, diplomové a disertační práce vytvořené na VŠ před l.12.2000 se vztahuje nový režim školních děl, jak byl výše popsán a mohou být využity jen nevýdělečně pro vnitřní potřebu školy, tedy pro výukovou a studijní či výzkumnou potřebu učitelů a studentů VŠ. Jiné jejich užití musí být řešeno licenční smlouvou VŠ s autorem. Ohledně starších habilitačních prací (a vzhledem ke krátké době jejich použitelnosti pro vnitřní potřebu VŠ ani starších semestrálních prací) tato možnost dána není a jejich užití musí být nyní vždy řešeno licenční smlouvou.

 

6. Nároky autorů za zveřejnění či jiné užití jejich prací

Pokud by student ohledně své bakalářské, diplomové či disertační práce zveřejněné v minulé době, ať již do 1.12.2000 nebo po tomto datu uplatnil vůči VŠ nějaké nároky ohledně neoprávněného zveřejnění nebo jiného užití jeho práce, muselo by to být nyní řešeno smluvně, např. institutem narovnání s autorem. Je ovšem otázka, zda by prokázal, jaké bezdůvodné obohacení VŠ na jeho úkor zveřejněním jeho práce získala, popř. jako škodu by utrpěl. Vzhledem k tomu, že v celé praxi VŠ v ČR se nikdy nezpřístupňovaly tyto práce jinak než bezúplatně, takový jeho nárok by zřejmě neuspěl ani před soudem a postačila by morální satisfakce typu omluvy.